Příběh o brzkém odběru, dříve než 13 týdnů od Andrei Šenfeldrové
Poslední dobou si tu všímám fotek koťátek odebraných ještě před 13týdnem a pro další zkušenosti se chci s Vámi podělit o můj příběh s kočičkou o které jsem se v této skupině ještě nezmínila, protože mě pořád trápí to, že už ji nemám. Doufám, že to nebude moc vadit, ale myslím, že to bude pro ostatní takové poučení
Začalo to tím, že jsem chtěla nějakého společníka a číča byla přesně to ono pro mě, ačkoliv jsem o kočinách toho moc nevěděla.
Prohledávala jsem inzerci v mém okolí, protože jsem byla sama bez pořádné práce, chtěla jsem dát domov koťátku, které někdo daruje nebo za menší peníz. Našla jsem paní asi 10km od nás a měla 5 koťátek, maminka britka, otec neznámý venkovan. První kontakt přes e-mail, druhý už byla osobní návštěva, kočičku jsem si vybrala a bez předchozích informací, že se kotě smí odebrat až po 13.týdnu jsem si svoji Mandarinku (jméno jí dali majitelky děti, protože, když se narodila byla zbarvená do oranžova), později dostala jméno Micma vzala už na 6 týdnech!!!!
A to byla ta největší chyba co jsem mohla udělat, ale to vím, až teď Byla to naprosto úžasná číča, ale od té doby co jsem ji měla u sebe se mi občas vyčůrala na peřinu. Takže sem pořád prala jak zběsilá a to měla záchůdek v místnosti, kde jsme spaly a když jsme si hrály, zatínala do mě drápky a kousala až do krve. Stále mi to nebylo divné. No nic, přehlížela jsem to a omlouvala tím, že je ještě malinká a bojí se.
Po přestěhování k příteli (nyní už k manželovi) jí byly cca 3,5 měsíce. První den, nám udělala, jak mokré, tak i hnědé překvapení do postele Takže nezbývalo nic jiného, než ji do ložnice vůbec nepouštět.
Chvilku mňaucala, ale pak se to uklidnilo a zvykla si, že spí sama. O to krásnější bylo ranní vítání.
A tak jsem to nějak zvládali, později jsme se dozvěděli, že nás bude o jednoho člena víc a potřebovali jsme větší byt. Opět stěhování. A v novém bytě to začalo. První co Micma udělala, bylo, že překousala lanka od žaluzií. Následně začala čůrat do rohů nebo kamkoliv, kde byl položený hadr, či předložka. A bohužel v novém bytě měla přístup i do ložnici, než nám majitelka nechala nainstalovat zašupovací dveře, takže každý den mokro v posteli.
Rozervané křeslo i když byla naučená na škrabadlo. Nevím, proč to dělala, měla všechno, mazlili jsme ji, nosili dobroty a kupovali všemožné hračky a chovali jsme se k ní jako k miminku, byla to taková příprava na to opravdové.
Pak mě napadlo, že bychom ji mohli "zkrotit" pořízením kamarádky. A tak k nám přibyla naše Safirka. Micmy chování se ani nezlepšilo ani nezhoršilo, dělala pořád to samé jen přibylo kradení jídla a několikrát sežrala manželovu svačinu do práce.
Ani po 3 měsících se nic nezměnilo a ani se Safirou nebyly kamarádky. Pak se nám narodil syn a Micma na něho začala útočit, kdykoliv jsem měla syna u sebe, přišla a začala na něho prskat a už se napřahovala packou. S manželem jsem usoudily, že bude od nás muset jít pryč, protože jsem se o syna bála. Dala jsem inzerci s popiskem, nevhodná k dětem a ostatním zvířatům a že má lehkou agresi.
Bylo jí 14 měsíců, kdy si ji vzala jedna paní.
Bylo mi smutno, že musela jít, byla to moje PRVNÍ číča a ta láska byla velká i přes to co všechno dělala.
Řeknete si, že to není zase tak hrozné, ale ono, když to číča dělá stále, přeroste vám trpělivost.
PROSÍM PROSÍM opravdu si dávejte pozor, aby jste si brali koťátko po 13 týdnu, kdy bude plně socializované a bude vědět od své maminky co může a co nemůže a vyhnete se takovýmto útrapám a slzám, že číču nezvládáte.
Ano, každá povaha je jiná, ale brzkým odběrem agresivní chování ještě posílíte.
A vy jí to nenaučíte, že nemá tolik kousat a že do vás nesmí při hraní zarývat drápy, kdy jsem měla problém ho ze svý roky vyndat.
Omlouvám se za dlouhé psaní, ale třeba si moji špatnou zkušenost vezmete k srdci.
